Představení

Malování – to mě už v osmi letech zajímalo ze všeho nejvíc. Miloval jsem smuteční obřady a bezelstně se těšil na každý pohřeb jakéhokoli plzeňského měš­ťana. Celý obřad mě velmi dojímal, i když řečem pana faráře nad rakví jsem moc nerozuměl. Vždycky jsem strašně toužil utěšit pozůstalé. Když se dlouho žádný pohřeb nekonal, našel jsem si přejetou kočku nebo zmrzlou vránu a vystrojil jsem jí slavnou poslední cestu.

Rodiče i strýc si tehdy mysleli, že nejsem normální. Takže není divu, že sem svou malířskou dráhu začal vyobrazením  po­hřbu. Byl to olej na plátně a připadalo mi, že se obraz povedl. Za rakví kráčelo mnoho plačících žen a dětí a já stál u hřbitovní zdi a hrál na křídlovku. Maminka mě za můj výtvor pohladila po hlavě a za několik dní mi přinesla knihu s repro­dukcemi slavných malířů, které jsem během několika měsíců obkreslil.

Ty nej­zdařilejší visely dlouho v maminčině ložnici. Zkrátka jsem to začal myslet s ma­lováním vážně. Odjížděl jsem každou neděli s kartónem a barvami do přírody. Představoval jsem si, že jsem slavný krajinář.

Malování pohřbů ale bylo proti srsti hlavně tatínkovi. Chtěl ze svého poněkud zakřiknutého synka udělat chlapa a začal mě vodit na fotbal. Já ale nedokázal za živého boha pochopit, proč pánové na tribuně tak zuřivě řvou na pány pobíha­_jící po trávníku. Sport mi k srdci nikdy nepřirostl stejně tak jako další tatínkova záliba – elektrikařina.

Dokázal jsem ale fascinovaně listovat knihami o slavných malířích, zatímco kluci ze třídy hráli fotbal. Chodil jsem na kdejakou výstavu, a když jsem přišel domů, stále jsem něco kreslil. Potom přišly Vánoce, na které nikdy nezapomenu. Dostal jsem kompletní malířskou výbavu. Stojan, několik, už napnutých, pláten, ko­lekci olejových barev v kufříku, štětce, paletu, terpentýny, oleje, ředidla... Dodnes můj nejkrásnější vánoční dárek. Změnil mi okamžitě život.

Měl jsem štěstí i na třídního učitele, pana Kuhna, který na základní škole moji zálibu podporoval, protože sám maloval. Když viděl moje zapálení pro malování, domluvil čas od času návštěvu v nějakém ateliéru. Byl to pro mne vždycky svá­tek, když jsem mohl sledovat tajemství techniky malování a stále se ptát a ptát. A tak mne pan učitel Kuhn vlastně systematicky připravoval na přijímací zkoušky na akademii. Jak už jsem řekl, byl jsem stoprocentně přesvědčeno svém malířském nadání. Dokonce tak, že jsem přesvědčili tatínka, aby mi dovolil při­jímačky na UMPRUM.